Klára Wiesnerová

Už jako malá holčička, chodící s rodiči na poutě, jsem milovala jezdecké poníky, na kterých jsem se mohla vozit několikrát dokola. Rodiče mě v lásce ke koním podporovali, a tak mě poslali v útlém školním věku na jezdecký tábor do Českého ráje. K paní Erbanové jsem se vracela po 2 roky. Později jsme s mamkou objevili tábor, zaměřený na chov ČT. Další prázdniny jsem se tedy vydala opět do Českého ráje na farmu Borčice. Hodně jsem se zde naučila a za to jsem vděčná striktním trenérkám. Do Borčic jsem jezdila každé prázdniny a postupně se zdokonalovala, ale už mi nestačilo jezdit jen párkrát ročně. Hledala jsem tedy jízdárny v okolí Ústí.

Jako první jsem vyzkoušela známou jezdeckou stáj Tatran. Chodila jsem tam jen několik měsíců, každý kdo tam kdy chodil, ví proč. Seznámila jsem se s jednou holčinou z vedlejšího města a začala jezdit na její kobyle Shagině (ČT). Přes ní jsem poznala další holčinu, která vlastní valáška Barona. Za holkama jsem velmi ráda jezdila a zažily jsme hodně legrace. Do Borčic jsem stále jezdila o prázdninách. Přestala jsem tam jezdit potom, co jsem začala jezdit daleko na farmu v Babinách. Zde jsem si velmi oblíbila kobylku Terezku (hafling) a zajely jsme našeho prvního huberta. Na Babiny se dojíždělo velmi těžce, a tak jsem dostala typ na jezdeckou stáj Royal Liberty. Na pastvinách se mi líbilo, a tak jsem chodila tam. Dostala jsem na starost mohutného valáška Gallahada. Po nějaké době se bohužel Gal prodal. Měla jsem ušetřeno dost peněz, hledala jsem si koníka do bezplatného pronájmu. Bohužel nic nevyšlo a tak jsem byla zklamaná. Z mého překvapení jsem po tolika letech dostala svolení na koupi svého vlastního koníka. Pořídila jsem si kobylku, která mě velmi zaujala. Jmenovala se Bona (fjordhucul x shagya arab). Rychle jsem se do ní zamilovala, ale po měsíci jsme zjistili, že je silná muchařka. Jelikož to byla skrytá vada, musela jsem ji s těžkým srdcem vrátit. Po pár měsících jsem začala objíždět další koníky, nemohla jsem žádnému přijít na chuť a byla jsem smutná. Jednou jsem se jela podívat na kobylku A1/1 do Horoušan. Ihned jsem se do ní zamilovala, později jsem tam jela i s mamkou a 16.7.2011 jsem si ji přivezla na pastviny. Stala se velmi oblíbeným členem naší rodiny. Teď spolu válčíme a děláme pokroky. Zaměřujeme se na přirozenou komunikaci, parkur a western.